Již uskutečněné výstavy

Fred Iltis – 100 – Na jih a na sever od hranic

Fred Iltis (1923 Brno – 2008 San Jose) přišel na svět jako Willfried Gregor, prvorozený syn botanika a mendeologa Huga Iltise a jeho manželky Anni. Do světa dospělých vstoupil předčasně. V patnácti letech prožil nucený odchod rodiny do Spojených států před hrozbou nacistického pronásledování. Dva a půl roku strávil službou v armádě v jižním Pacifiku. Po válce získal titul Ph.D. v oboru entomologie na univerzitě v Kalifornii, kde se usadil a vyučoval na katedře biologie v San Jose. Vlastní životní cesta jej zformovala v člověka velmi citlivého na problémy menšin, projevy bezpráví a devastaci přírody. Prostřednictvím černobílých fotografií začal dokumentovat aktivity hnutí za občanská práva. Pořídil desítky snímků ze studentských protestů proti válce ve Vietnamu nebo zemědělských dělníků mexického původu za lepší pracovní podmínky. Fred Iltis uměl být vtipný a laskavý. S postupem času u něj současně sílil pesimismus jako odraz zkušeností, které ho poznamenaly, a určitá hořkost z toho, jak se nadšení, sny a iluze zrozené v 60. letech ze společnosti vytrácejí. Své fotografie sám vyvolával, tiskl a pečlivě doma archivoval. Se skromností sobě vlastní odmítal návrhy přátel na jejich vystavení. Až v roce 2008 dal souhlas s přípravou výstavy Fred Iltis – South and North of the Border, jejíhož uvedení v Miláně se bohužel nedožil. Symbolicky při příležitosti výročí 100 let od jeho narození představujeme fotografické dílo Freda Iltise v jeho rodném městě, kam si přál ještě jednou se vrátit. Ukončení výstavy 21. prosince 2023.

STOPY SVĚTLA

Werner Mally

Malý Mehrin vznikl, aby – v malém měřítku a skromných poměrech – umožnil návštěvníkům udělat si představu, co bude nabízet Moravské židovské muzeum, až bude stát naproti Grand hotelu.

I proto chceme střídat výstavy zaměřené striktně na židovské dějiny s výstavami uměleckými, které nějakým způsobem s tématem souvisejí.

První z nich je výstava sochaře, výtvarníka a autora řady realizací ve veřejném prostoru Wernera Malleho, který se narodil v roce 1955 v Karlových Varech, ale od roku 1966 žije v Německu (dříve NSR).

V prostorách na Vídeňské, které jsme adaptovali pro účely výstavy, nabízíme průřez umělcovou tvorbou, takže zde najdete dřevěné plastiky, koncepční soubor papírových cut-outů i zmenšené modely veřejných instalací. Mezi nimi je nejznámější putovní Restlicht (Zbytkové světlo), jehož dvoutunovou skutečnou podobu jsme nabídli kolegům z festivalu Meeting Brno. Ti nabídku přijali, a tak bude Restlicht po dobu trvání výstavy stát na náměstí Svobody.

Na Vídeňské je také možné zhlédnout patnáctiminutový film, který ukazuje, jak se Restlicht vyráběl, a v němž Werner Mally vysvětluje, co bylo inspiračním zdrojem k tomuto dílu. Byla jím kniha Hungermarsch (Hladový pochod) Friedricha Krale, židovského dědečka Wernerovy manželky, který přežil tři koncentrační tábory a vzpomínku na pochod smrti hned po válce sepsal.

Nositelé paměti - Martin Šmok

Výstava zahajující provoz muzea s podtitulem Moravští židé a jejich životní příběhy.

Lidské osudy vyprávěné prostřednictvím autentických předmětů a filmových svědectví pamětníků z archivu USC Shoah Foundation, kterou připravil dokumentarista Martin Šmok s použitím sbírkových předmětů patřících spolku OpenEye, z. s.

Připravovaná výstava představí moderní historii židovské přítomnosti na Moravě způsobem, který pomůže narušit předsudky a stereotypy zatíženou „velkou historii“. Přiblížíme návštěvníkům minulost jako součet individuálně prožitých lidských životů. Vystavené předměty i většina svědectví pamětníků budou veřejnosti představeny vůbec poprvé.

Zde je malá ukázka:

Vyhláška města Olomouce, 1940

Vzhledem k významu protižidovského štvaní v nacistické propagandě okupační moc neotálela s prosazováním protižidovských nařízení, vyhlášek a zákonů. Zákon jasně definoval, kdo má být považován za žida, ať už se dotyčná osoba považovala za kohokoliv. Čistě rasisticky byly definovány i různé stupně míšenců. Zákazů neustále přibývalo, jejich cílem bylo důsledné společenské oddělení, odebrání majetku a izolace. Zákon zakazoval pohlavní styk a smíšené sňatky mezi rasami, vyhlášky postupně odebraly osobám označeným za židy jakýkoliv osobní majetek, jejich firmy byly předány rasově vyhovujícím správcům, arizátorům. Slovo árijec tehdy označovalo ne-židy, tedy protektorátní státní příslušníky rasově vyhovující. Aby bylo možno židy okamžitě poznat, byla pro ně zavedena povinnost viditelně nosit na oděvu žlutou hvězdu. Zasažena byla i gramatika: židé jako cizí národ a rasa se nyní měli psát výhradně s velkým písmenem.