Již uskutečněné výstavy
STOPY SVĚTLA
Werner Mally
Malý Mehrin vznikl, aby – v malém měřítku a skromných poměrech – umožnil návštěvníkům udělat si představu, co bude nabízet Moravské židovské muzeum, až bude stát naproti Grand hotelu.
I proto chceme střídat výstavy zaměřené striktně na židovské dějiny s výstavami uměleckými, které nějakým způsobem s tématem souvisejí.
První z nich je výstava sochaře, výtvarníka a autora řady realizací ve veřejném prostoru Wernera Malleho, který se narodil v roce 1955 v Karlových Varech, ale od roku 1966 žije v Německu (dříve NSR).
V prostorách na Vídeňské, které jsme adaptovali pro účely výstavy, nabízíme průřez umělcovou tvorbou, takže zde najdete dřevěné plastiky, koncepční soubor papírových cut-outů i zmenšené modely veřejných instalací. Mezi nimi je nejznámější putovní Restlicht (Zbytkové světlo), jehož dvoutunovou skutečnou podobu jsme nabídli kolegům z festivalu Meeting Brno. Ti nabídku přijali, a tak bude Restlicht po dobu trvání výstavy stát na náměstí Svobody.
Na Vídeňské je také možné zhlédnout patnáctiminutový film, který ukazuje, jak se Restlicht vyráběl, a v němž Werner Mally vysvětluje, co bylo inspiračním zdrojem k tomuto dílu. Byla jím kniha Hungermarsch (Hladový pochod) Friedricha Krale, židovského dědečka Wernerovy manželky, který přežil tři koncentrační tábory a vzpomínku na pochod smrti hned po válce sepsal.
Nositelé paměti - Martin Šmok
Výstava zahajující provoz muzea s podtitulem Moravští židé a jejich životní příběhy.
Lidské osudy vyprávěné prostřednictvím autentických předmětů a filmových svědectví pamětníků z archivu USC Shoah Foundation, kterou připravil dokumentarista Martin Šmok s použitím sbírkových předmětů patřících spolku OpenEye, z. s.
Připravovaná výstava představí moderní historii židovské přítomnosti na Moravě způsobem, který pomůže narušit předsudky a stereotypy zatíženou „velkou historii“. Přiblížíme návštěvníkům minulost jako součet individuálně prožitých lidských životů. Vystavené předměty i většina svědectví pamětníků budou veřejnosti představeny vůbec poprvé.
Zde je malá ukázka:
Vyhláška města Olomouce, 1940
Vzhledem k významu protižidovského štvaní v nacistické propagandě okupační moc neotálela s prosazováním protižidovských nařízení, vyhlášek a zákonů. Zákon jasně definoval, kdo má být považován za žida, ať už se dotyčná osoba považovala za kohokoliv. Čistě rasisticky byly definovány i různé stupně míšenců. Zákazů neustále přibývalo, jejich cílem bylo důsledné společenské oddělení, odebrání majetku a izolace. Zákon zakazoval pohlavní styk a smíšené sňatky mezi rasami, vyhlášky postupně odebraly osobám označeným za židy jakýkoliv osobní majetek, jejich firmy byly předány rasově vyhovujícím správcům, arizátorům. Slovo árijec tehdy označovalo ne-židy, tedy protektorátní státní příslušníky rasově vyhovující. Aby bylo možno židy okamžitě poznat, byla pro ně zavedena povinnost viditelně nosit na oděvu žlutou hvězdu. Zasažena byla i gramatika: židé jako cizí národ a rasa se nyní měli psát výhradně s velkým písmenem.
