Na pondělí 25. března jsme pozvali zakladatele a současného ředitele společnosti Toledot (hebrejsky generace) – centra pro židovskou genealogii v Praze Juliuse Müllera. Ten nejen přednáší, ale také publikuje na téma židovské genealogie, vědy, která zkoumá vztahy mezi jedinci vyplývající z jejich společného rodového původu. Aktivně provádí bádání pro ty, kteří se chtějí o svých předcích dozvědět více. Na přednášce se tak sešli ti, které otázka vyhledávání podkladů především v archivech zajímá, proto padala řada konkrétních otázek jak v průběhu přednášky, tak i po jejím oficiálním skončení.
Jak je možné nakládat s rodinným dědictvím, které nám bylo dáno do vínku, se v pondělí 11. března 2024 rozpovídaly dvě pozvané dámy – Eva Lustigová, dcera spisovatele Arnošta Lustiga, která představila knihu o svém otci nazvanou Arnoštova cesta, ale i další projekty, jimiž rozvíjí odkaz svého otce. Druhou pozvanou byla Karen Kruger, žijící v USA, vnučka brněnské rodiny Türklových, která s desítkami dopisů, které se k ní v rámci dědictví dostaly, navštěvuje školy nejen v USA, ale i u nás a je pozitivně překvapena, jak originály písemností, které půjčuje, u studentů vyvolávají nečekané emoce. Věnovat se tomuto tématu a pozvat obě ženy bylo nápadem historičky Táni Klementové, která celou besedu zkušeně moderovala. I díky ní tak došlo ke vzájemnému a ojedinělému souznění publika s besedujícími a obě pozvané pak ještě dlouho rozmlouvaly s jednotlivými návštěvníky.
Tématu holokaustu jsme se v našich programech věnovali již z mnoha úhlů. Přednáška Přemysla Hniličky přinesla pohled trochu odlišný, založený na uměleckých audio nahrávkách Československého a posléze i Českého rozhlasu a jiných rozhlasových stanic, kde se od 60. let do současnosti vysílaly hry autorů jako byli např. A. Lustig, D. Fischerová, Z. Rotrekl, M. Uhde, A. Goldflam a další. V nich vévodily hlasy O. Scheinpflugové, Z.Štěpánka, R. Hrušínského, E. Cupáka, J. Adamíry; v těch současných pak V. Javorského, L. Veselého či M. Táborského a J. Plesla. Nezapomeňme však ani na brněnskou stopu v podobě hlasů D. Hofmanové, L. Lakomého, F. Derflera či J. Grygara. Věříme, že další pátrání v rozhlasových archivech nám odhalí možné skryté objevy, třeba i nějaký ten “moravský židovský příběh”…
Fenomén hachšar – zemědělských výcvikových center, která začala v Československu vznikat ve 2O. letech minulého století – přijela našim návštěvníkům v pondělí 26. února 2024 představit Daniela Bartáková z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Ve velmi zajímavé přednášce doplněné fotografiemi se zaměřila na změnu celého konceptu hachšar v souvislosti blížící se války, a tím vyvolané nutnosti vystěhování co největšího počtu židovské mládeže. Závěrem proběhla živá diskuze mezi přednášející a návštěvníky, kteří měli spoustu doplňujících otázek.
Pod tímto názvem jsme na našem Facebooku uvedli, že se můžete potkat s novinářem Petrem Brodem, který “zná prakticky každého a o všech toho dost ví”, jinými slovy vypráví poutavé příběhy o vlastní rozvětvené přízni i lidech, které potkal na své pestré životní pouti.
A přesně tohle podvečer v úterý 23. ledna 2024 nabídl těm, kteří nezaváhali a prostory Malého Mehrinu zcela zaplnili.
Hned v prvním týdnu nového roku 2024 jsme odvážně zahájili již 4. ledna výstavu Naše domy. Nový rok ukázal, že návštěvníci mají zájem poznávat osudy brněnských domů, protože do Malého Mehrinu zavítaly desítky návštěvníků, takže název muzea se ukázal v tomto případě oprávněným.
Autorka výstavy Mgr. Táňa Klementová předkládá veřejnosti konkrétní příběh osmi domů, které vybrala z více než 700 Vystěhovaleckým fondem arizovaných brněnských domů. Ty jsou doplněny velkoplošnou mapou Brna, na které jsou barevnými body vyznačeny všechny domy, kterých se “odkoupení” týkalo. Nechybí ani bohatý doprovodný fotografický a dokumentační materiál k jednotlivým domům i písemnosti doprovázející samotný proces arizace. Ostatně, přijďte se podívat sami. Výstava potrvá do 27. března 2024.
Téma normalizační protižidovské propagandy bylo obsahem brněnské přednášky Martina Šmoka, autora výstavy a stejnojmenné knihy Židovského muzea v Praze – Labyrintem normalizace. V jeho bohatých obrazových i audiovizuálních materiálech se poprvé objevila i fotografie, pořízená v Brně o svátku Chanuka v roce 1968. Vkládáme ji k našim doprovodným obrázkům z akce samotné a prosíme, pokud byste na ní někoho poznali, dejte nám určitě vědět! Fotografii nám poskytla Judita Herzog.
Pod tímto povědomě znějícím názvem se ve čtvrtek 14. prosince uskutečnila přednáška, která byla jako ušitá do právě probíhající výstavy fotografií Freda Iltise. Přednášející Táňa Klementová do ní připravila překlady dopisů, které si vyměňovali pánové Albert Einstein a Hugo Iltis (což byl tatínek Freda) přes oceán. Do předčítání dopisů zapojila i přítomné…
Ve středu 11. 10. proběhla přednáška, na níž doc. Miluše Juříčková z Masarykovy univerzity seznámila přítomné s jedním z mnoha osudů židovských uprchlíků. Nora Lustigová byla členkou Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu. Přestože sama pomáhala uprchlíkům z Německa i Rakouska, i ona byla nucena odejít prostřednictvím Nansenovy nadace do Norska, ale i toto útočiště se brzy stalo cílem nacistické okupace.
Byla uvězněna, deportována a zavražděna. Její hrob naleznete na brněnském židovském hřbitově.
Ve středu 4. října naše pozvání k besedě přijala paní Vicky Unwin, vnučka “moravského Kafky” Hermanna Ungara. Její povídání se točilo nejen
kolem její knihy Boy from Boskovice (Chlapec z Boskovic), kde se vyrovnává s rodinnou “anamnézou” složitých povah svého otce Thomase a
dědečka Hermanna. “Paní Vicky jsme nepozvali jen jako vnučku významného spisovatele, ale jako paní Vicky Unwin”, uvedla za Mehrin besedující
Táňa Klementová, a proto se debata vedla také o jejím přijetí vlastních židovských kořenů a rodinného odkazu z Moravy. Záznam celé besedy můžete
zhlédnout na našem Facebooku.
Ve čtvrtek 21. září nás poctili svou návštěvou manželé Peterovi, rodiče současného pražského rabína. Paní Peterová u nás přednášela již v květnu tohoto roku, nyní přijela společně s manželem Václavem Peterem, který je varhaníkem v pražské Jeruzalémské synagoze a organologem, současně i muzikoterapeutem. Jejich povídání se týkalo hlavně konkrétních varhan z Jeruzalémské synagogy, jejich údržbě a provozu, ale především vzniku hudby pro tento nástroj – název přednášky Varhany v židovské liturgii tak zcela naplnil avizované téma.
Pod tímto názvem jsme v úterý 19. 9. 2023 otevřeli v našich prostorách v pořadí již třetí výstavu…
Fred Iltis se narodil 20. dubna 2023 v Brně. S rodinou uprchl před nacisty do Spojených států, kde po válce získal titul Ph.D. v oboru entomologie na University of California a v 60. letech se usadil s manželkou Julií v San Jose, kde vyučoval na katedře biologie. Stal se velmi citlivým na problémy menšin i projevy bezpráví, a tak prostřednictvím černobílých fotografií začal mj. dokumentovat i aktivity hnutí za občanská práva. Své fotografie sám vyvolával, tiskl a pečlivě archivoval u sebe doma. Se skromností sobě vlastní odmítal návrhy na jejich vystavení. Až v roce 2008 přijal návrh pana Daniele Ravenny, který soubor Fredem pečlivě vybraných 40-ti fotografií v roce 2009 v Miláně vystavil. Fred Iltis se však otevření výstavy už nedožil. Jsme rádi, že laskavým zapůjčením pana Ravenny můžeme tyto fotografie v Brně představit, a to právě 100 let od narození jejich autora, který by se jistě těšil svému návratu do rodného města.
V pátek 23. června proběhla na Vídeňské 14 vernisáž výstavy Stopy světlo česko-německého sochaře a výtvarníka Wernera Malleho. Werner strávil v Brně šest dní i se svou ženou a osobně se podíval jak na instalaci výstavy, tak na vztyčení dvoutunového kolosu Restlicht (Zbytkové světlo) na náměstí Svobody, který připomíná nejtěžšího období pro evropské židy v letech 1938-1945. Za významnou pomoc při instalaci výstavy děkujeme Jozvovi Hyžnému, za fotky z vernisáže Mirce Holasové. Speciální dík patří Petru Šestákovi, který s nápadem uspořádat Wernerovi v Brně výstavu přišel a také nás vzájemně propojil. A zdravíme i kolegy z festivalu Meeting Brno, s nimiž jsme úzce spolupracovali při vyřizování logistických záležitostí spojených s vystavením Restlichtu.
Heroický čin nevelkého množství lidí, kteří měli být zařazeni do posledního transportu a rozhodli se zemřít s hlavou vztyčenou, je světu poměrně dobře znám.
U příležitosti 80. výročí začátku povstání (19. dubna 1943) jsme přesto pozvali na Vídeňskou 14 historika Jiřího Friedla, který mluvil velmi zasvěceně nejen o povstání, ale o celé historii ghetta a života v něm. Herec Národního divadla Brno Vladimír Krátký četl ukázky z Deníky varšavského
ghetta, jehož autorem není nikdo jiný než Adam Czerniaków, dlouholetý předseda místní židovské obce a pak i Judenratu, který se staral o chod ghetta. Czerniakówův život končí tragicky: otráví se ve své kanceláři cyankáli, když zjistí, že nedokáže zabránit transportům a likvidaci ghetta.
Drobnou událostí v rámci mimořádně zajímavého večera, který zasvěceně moderovala Táňa Klementová, byla účast Edity Krystýnkové, která se ve varšavském ghettu narodila a strávila zde první dva roky života. Fotil jako obvykle Vít Mádr.
V pátek 14. dubna zažil Malý Mehrin něco mimořádného. Ze Spojených států přiletěla Ann Altman, která se sice narodila už po válce v anglickém Bristolu, ale v jejím rodokmenu najdeme hned několik významných moravských židovských rodů. Žádný z jejích čtyř prarodičů nepřežil holokaust, ale babička Anna Löwy (z rodiny znojemského pivovarníka Rudolfa Wotzilky) zůstala s přeživšími dál na krásném portrétním obraze. Když se Ann Altman předloni dozvěděla, že v Brně vzniká Moravské židovské muzeum Mehrin, vstoupila s námi v kontakt, nabídla svou pomoc, a po nějakém čase se rozhodla, že portrét své babičky věnuje muzeu. Osobně ho přivezla, povídala si při té příležitosti s novináři a večer na Vídeňské i s návštěvníky slavnostního aktu předání obrazu.
Děkujeme, a vnímáme to jako závazek!
1. dubna navštívil naše „prozatímní“ muzeum ministr kultury ČR Martin Baxa. Výstavou Nositelé paměti ho provedl osobně její autor Martin Šmok. Ministr přišel i se svou ženou a zdržel se u nás přes hodinu, takže jsme měli dost času probrat i řadu otázek týkajících se budoucnosti celého projektu a jeho podpory ze strany ministerstva, potažmo vlády. Přestože ekonomická situace země není v důsledku covidové epidemie, války na Ukrajině a následné energetické krize příznivá, je jasné, že jsme jako země dostatečně silní, abychom ji ustáli a nerezignovali na dobré a zároveň důležité věci jako je třeba právě zbudování Moravského židovského muzea. Setkání nás každopádně naplnilo nadějí a optimismem; je zjevné, že podporu Martina Baxy náš projekt má.
Dokumentarista Martin Šmok připravil pro Brno hned dvě virtuální procházky jeho židovskou minulostí, z nichž jedna je už v tuto chvíli plně k dispozici. Brno se tak nyní přiřadilo k necelé desítce míst v České republice, která už mají svůj IWalk, čímž dalo zejména učitelům a studentům
k dispozici skvělou pomůcku při výuce lokálních dějin. Mobilní aplikace s názvem IWalk je volně ke stažení v Google Play (pro chytré telefony
s operačním systémem Android) nebo v Apple Store pro iPhony. 27. března přijel Martin Šmok své dílko představit návštěvníkům Malého Mehrinu, a během besedy se ukázalo, že i v publiku jsou pamětnice, které ještě zažili osobně Bena Benariho; jednoho z virtuálních průvodců. Diváci měli možnost shlédnout i část dosud nepublikovaného IWalku č.2. Dík patří USC Shoah Foundation, spolku OpenEye, Meetingu Brno a firmě SAKO, a.s., která na
vznik brněnského IWalku finančně přispěla. Stejně jako Nadační fond Mehrin, který celou věc inicioval.
Ladislav Polák je z Bratislavy, kde se svou ženou od roku 1993 provozovali košer restauraci Chez David. Do Brna přijeli prezentovat výborná košer vína dolnorakouského vinaře Julia Hafnera, a to právě v den prezidentské inaugurace. Dlužno říct, že komentované degustace patří k těm šťastným akcím, odkud lidé odcházejí v dobré náladě a v lepším případě i o něco chytřejší. Tentokrát bylo o důvod víc pozvednout radostně číš, a excelentní brandy, která přišla na závěr, celý povedený večer vhodně korunovala! Mimochodem, Hafnerovo víno, které znají ve čtyřiceti zemích světa, můžete sami ochutnat na každé akci, kterou v Malém Mehrinu pořádáme.
Přednáška americké spisovatelky Kathi Diamant, autorky bestselleru Kafka’s Last Love o Doře Diamant, byla prvním testem našeho prostoru na Vídeňské v „sálové“ úpravě. Třicet židliček, které máme k dispozici, bylo plně obsazených, a dalších deset lidí se nějak poskládalo okolo, takže jsme si ověřili, kde jsou zhruba meze našich kapacitních možností! (A následně ještě nějaké židličky přikoupili.:-)) Povídání o poslední (krátké, ale velmi významné) lásce Franze Kafky bylo poutavé, zábavné i jímavé. Přestože trvalo hodinu a půl, publikum setrvalo až do konce jako jeden muž. Za nevšední zážitek děkujeme nejen autorce (a jejímu manželovi, který nakonec obsluhoval obrázky), ale také Juditě Matyášové, která vše zprostředkovala, Katce Báňové, která skvěle tlumočila, a nakonec Vítu Mádrovi, který pro nás pořídil tyto hezké fotografie.
Vernisáž výstavy Martina Šmoka Nositelé paměti, která byla zároveň slavnostním zahájením provozu muzea, se vydařila. Přinejmenším v tom smyslu, že neselhala technika a že se dostavila většina pozvaných, včetně vzácných hostů, jakými byli Karel Ellinger (nar. 1928), který přežil
Osvětim a několik dalších koncentračních táborů, Milan Uhde, primátorka Statutárního města Brna Markéta Vaňková, starosta městské části Brno-střed Vojtěch Mencl, ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček a řada dalších. Nechyběl autor výstavy ani autor architektonického návrhu podoby muzea Radim Horák, vedoucí ateliéru Kamkab!net. Na zdar Malého Mehrinu jsme si připili s Táňou Klementovou a ředitelkou „prozatímního“ muzea Jitkou Královou.
Fotil Vít Mádr a kamera či tyč s mikrofonem patřily štábu Moniky Rychlíkové, která o Malém Mehrinu točí půlhodinový dokument pro pořad Babylon.
Dopoledne před vernisáží přišel na Vídeňskou 14 náš kamarád a výborný fotograf Petr Soldán a za hodinu nám udělal sérii profesionálních záběrů interiéru s již instalovanou výstavou Martina Šmoka Nositelé paměti. Nebudeme tudíž už muset použít ani vizualizace architektonického návrhu ani naše vlastní roztomile amatérské snímky z mobilu. Obrázku je spousta a budeme je určitě postupně při různých příležitostech vytahovat jako králíky z klobouku; teď alespoň taková první ochutnávka.