František Färber se narodil 27. března 1913 do rodiny obchodníka obuví Josefa Färbera a jeho ženy Kláry. Měl starší sestru Martu, která se vyučila modistkou a žila v Praze. Färberovi nebyli zbožní, ale dodržovali vysoké svátky. Josef Färber zemřel před Františkovým obřadem bar micva. Vzorem se Františkovi stal strýc Max Färber, poslední předseda kroměřížské židovské obce. V jeho obchodě obuví se vyučil prodavačem. František vedl místní sionistickou mládežnickou organizaci Maccabi Hatzair. Dokonce se zúčastnil prvních sportovních Makabejských her v Tel Avivu v roce 1932. Plánoval, že se do Palestiny odstěhuje natrvalo, 1. září 1939 byl ale zatčen gestapem v rámci preventivního zajištění rukojmí v době napadení Polska Německem. Týden strávil s dalšími zatčenými v kapli na Špilberku. Po té byl přes Dachau převezen do koncentračního tábora Buchenwald, kde byl vězněn až do konce války. Z počátku pracoval v nejhorším komandu v kamenolomu. Po devíti měsících se dostal k zedníkům, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kromě bratranců sloužících v britské armádě byla celá rodina Františka Färbera zavražděna. Po osvobození se František vrátil do Kroměříže a pracoval jako národní správce v obchodě svého strýce Maxe. Po znárodnění obchodu byl zaměstnán v národním podniku Řempo, kde zůstal až do důchodu. Společně s manželkou vychoval dvě děti. Angažoval se v Českém svazu protifašistických bojovníků. Vášnivě se věnoval numismatice a sbírání kroměřížských medailí a plaket. Zasloužil se také o zachování budovy biskupské mincovny. František Färber zemřel v roce 2003. Jeho pohřeb byl v Kroměříži posledním rozloučením, které proběhlo v duchu židovských tradic.