Kresby z Terezína – Deník Gisely Rottonary
Kresby z Terezína – Deník Gisely Rottonary pondělí 23. září v 18 hodin Ihned po své deportaci do terezínského ghetta v červenci 1942 začala téměř sedmdesátiletá vídeňská malířka Gisela Rottonara dokumentovat své okolí do kresleného deníku. Na listech bloku zachycovala své dojmy, terezínská zákoutí i tváře lidí. Po necelých šesti měsících v ghettu umírá. Deník s kresbami však díky spoluvězenkyni, které jej před svou smrtí svěřila, žije dál. Přijměte pozvání na vernisáž kreseb Gisely Rottonary, které budou představeny českému publiku poprvé. Výstavu zapůjčil Institut für jüdische Geschichte Österreichs NAŠE domy Používání přivlastňovacích zájmen představuje v moderní české historiizajímavý fenomén. MŮJ… TVOJE… JEJÍ… JEHO… NÁŠ… VAŠE… JEJICH… VŠECH? Na ulicích města Brna, tak, jak v nich žijeme dnes, stávalo přes sedm setdomů oficiálně nakoupených Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu během roku 1941. Původní majitelé a majitelky domů byli k prodeji nuceni na základě úředního označení za Židy nebo žili s takto označenými lidmi v manželství, aniž by SVÉ domy prodat chtěli. Ne vždy o vystěhováníusilovali. Některé domy fond opětovně prodal soukromým osobám či městuBrnu, většinu si ponechal a pronajímal. Po skončení války se majiteléměnili znovu, ale jen vzácně se dům vrátil do rukou těch původních. Vnejširším slova smyslu označení NAŠE zahrnuje všechny, kteří v JEJICHdomech někdy bydleli, pracovali, o něčem snili… Zahrnuje také nás,kteří je denně míjíme a ony tak utváří kulisy NAŠICH vlastních životů.Výstava komplexně představuje téma arizace nemovitého majetkuVystěhovaleckým fondem v Brně. Pracuje s mapou, kam jsou adresy domůzaneseny, archivními dokumenty a vzpomínkami pamětníků i současníků.Osmi domům a osudům JEJICH původních majitelů z ulic Masarykova,Hybešova, Lipová, Dornych, třída Kapitána Jaroše, Mučednická, Botanickáa ze Židenic, se potom věnuje blíže. Předkládaný soubor informací patřík soukolí holokaustu, byť tam NÁŠ zájem nekončí. Příběhy jednotlivýchdomů se samozřejmě ubíraly po skončení války různými cestami dál. Jevíce než pravděpodobné, že vstoupily do života i vám. Jak v případědomů, co stále stojí, tak u těch, co z mapy města nadobro zmizely, lzevěřit, že je vždy lepší věci vědět než nevědět. A že je možné pěstovatcitlivost společnosti tak, aby se přirozeně snažila vyhnout více ranámna stejné místo.Vernisáž 4. ledna 2024. Výstava potrvá do 28. března 2024